Říká se, že na Bhután zapomněli lidé, ale nikdy ne bohové. Starodávné horské království mezi indickým Assámem a čínským Tibetem domorodci nazývají po svém-Země hřmícího draka. Putování zapomenutou krajinou, ve které lidé uctívají vše živé, je vyprávěním o štěstí. Vnitřní pokoj je tu cennější než hon za materiálem světa a harmonie s přírodou jsou všemu nadřazenými principy. Dobrý král se stará o blaho poddaných. Na místo domácího produktu prosazuje hrubé domácí štěstí. Je to jakoby pohádkový svět. Malé himalájské království si totiž v křehkém pojetí štěstí zvolilo zvláštní cestu. Možná, že tu správnou. Zatím...